Od posledního ohlédnutí za tenkrát patnáctiletou existencí souboru (založen v roce 1997), na večeru uspořádaném 12. 10. 2012 v Porotním sále jičínského zámku, uplynulo dalších pět let, které z „půlkulatého“ výročí učinilo výročí „kulaté“. To vyzývá k rekapitulaci. Neměla by být nijak bombastická, v žádném případě nějaký velkolepý („estrádní“) koncert s participací všech, kteří kdy spolu s Fidle stáli na jevišti od doby vzniku souboru, kdy několik členů Malé Muziky z Jičínska projevilo pokračovat s tím, že půjdou poněkud jinou cestou. A že bylo těch nejrůznějších projektů přehršel!
První vystoupení v jičínském K-Klubu 25. února 1997 se uskutečnilo na udílení Jivínského Štefana. První pořad se jmenoval „Pod dubem, za dubem“ (Písničky o Jeníčkovi), první vánoční program „Rozmarné koledy“, naznačující už svým názvem poetiku, odkazující k hodnotám lidové písně a lidové kultury, a pak už všechny ty následující projekty, Bláznivé písničky, Rozvij se, rozvij, Proč bychom veselí nebyli, rozpustilý Secmazec, Hejdum dá, Zvířata v písních, Kolíbala bába čerta, V Jičíně troubili, Ledasjaká mrťafa, Až já povadruju, To nejlepší z Fidle, Kalamajka, Devatero řemesel, Strůmek zelený či Mocli cucků, a další, celkem více než dvacet, a k tomu každoroční programy vánoční, nazvané obvykle Vánoce s Fidle či Šel jsem na koledu (později, kdy byl termín přesunut na dobu po Novém roce, Koncert tříkrálový), ale pokaždé trochu jiné, s novými písněmi, v jiném obsazení.
Dají se označit jako pořady autorské a nevím, zda má Lenka Krausová, autorka všech úprav pro Fidle, všechny ty písně spočítané, bude jich tak přes čtyři stovky. Jedna věc je ale jistá, totiž ona na začátku zmíněná cesta: Soubor se po celou dobu orientoval – a orientuje – na kulturu tohoto kraje, tedy místní a regionální, a s ní je spjat i svými aktivitami. Premiéry pořadů se takřka bez výjimky po celých dvacet let konaly na jičínském pohádkovém festivalu, a rovněž zdroje, z nichž Fidle v interpretaci lidové kultury čerpá, se vztahují k tomuto kraji, ať již jsou to sbírky klasiků Karla Jaromíra Erbena, Amálie Kutinové, Josefa Jana Fučíka, Josefa Horáka, Rudolfa Hlavy či žijícího Jaroslava Křapky (tento vztah se promítl i do některých názvů či podtitulů pořadů: Pocta K. J. Erbenovi či Pocta dr. Milanu Ročkovi, který založil dětský hudební folklór v Jičíně). A ovšem – jsou tu také témata blízce související, třeba barokní muzika (Adam Michna z Otradovic, J. I. Linek), lidová Opera o ožralci či trudné písně z třicetileté války, ale i Antonín Dvořák, z jehož díla Lenka upravila několik písní pro koncert na Dvořákově festivalu.
A kde se hrálo a zpívalo? Zvláště v prvním desetiletí to byla vedle samostatných koncertních vystoupení Fidle celá řada vernisáží či jiných společenských příležitostí (otevření školy v Sobotce, reprezentace Jičína na jeho akcích, slavnostní večer MOA Jičín či ZŠ F. L. Riegra v Semilech, Lékařské sympózium v Sedmihorkách, vernisáž fotografií Pavla Charouska, Noc kostelů, a celá řada dalších), v několika letech posledních naopak třeba večery s prezentací vína v Lomnici n. Pop.. V průběhu oněch dvou desetiletí to byly koncerty v jičínských sálech (zvl. v K-klubu či Porotním sále), buď samostatné či s pozvanými hosty nebo v jejich spolupráci (pěvecké sbory Foerster Jičín, Špalíček při ZUŠ Lomnice n. Pop., Camponotus Jilemnice, pěvecký sbor Jizeran) či dalších hudebních těles (Collegium musicum „Český ráj“ Lomnice n. Pop. či KSOKrM, jehož dirigent Karel Jakubů, dnes profesionální zpěvák, byl i členem Fidle, s folkovým souborem LEV-H-ART, Lomnice n. Popelkou aj.), v rámci Šrámkovy Sobotky, na Dlaskově statku či v Muzeu Českého ráje v Turnově, v obřadní síni zámku Staré Hrady, v Městském muzeu a galerii v Lomnici nad Popelkou. V některých ze jmenovaných souborů působila (působí) Lenka Krausová coby člen, některé i vede (v současnosti Camponotus).
Podtrženo a sečteno, byla to nejrůznější vystoupení v Jičíně i v širším okolí (z dalších: Robousy, 650 let obce, Studenec, Košťálov, Mnichovo Hradiště: Pocta Antonínu Dvořákovi), ale i v Praze ve Valdštejnské loggii v souvislosti s oslavami Vévody či na několika zahraničních cestách (v Nizozemí: Wijk bij Duurstede, v Polsku: Svídnice, v Německu: Erbach). Nezanedbatelný v onom úhrnu není ani počet vystoupení pro školy či školky v podobě koncertů pro mládež či děti (nejčastěji v ZŠ Sobotka či na GIO Semily), z větších projektů zmíním vedle již uvedených 15 let Fidle (2012) alespoň ještě „Fidle a hosté“ (2000).
Bylo by toho přehršel, čím bych mohl pokračovat, proměnami a peripetiemi v obsazení souboru (nezdá se to, ale s hudebníky, zpěváky a herci jako hosty je to na třicet osob, takže „samostatná kapitola“), nahrávkami (Rozvij se, rozvij, Zvířata v písních, Fidle a hosté, Strůmek zelený, poslední album u Jana Jiterského ve Veliši), nejrůznějšími setkáními (s Jaroslavem Krčkem, Josefem Fialou a Martinem Kaplanem, Marií Kubátovou), řadou příhod na koncertech, které by určitě vydaly na knížku… Tak alespoň ještě následující: Mohlo by být zajímavé uvést místa, kde se zkoušelo, byť je to spíš záležitost vzpomínek samotných „Fidláků“, ale může to být i poděkování těm, kdo poskytli „neziskové organizaci“, která musela zvažovat, zda platit případný drahý nájem za zkušebnu, zázemí: u Zajíčků v Železnici, u Krausů ve Valdicích, v ZUŠ v Lomnici n. Pop., kde byla Lenka Krausová po řadu let ředitelkou, v jičínském K-Klubu, a v poslední době u Zdenka Vágnera, kontrabasisty souboru.
Nu, a teď už jen zbývá popřát samotnému souboru i v budoucnu přízeň posluchačů, energii a zdraví a nápady v nových projektech, a posluchačům příjemné zážitky při poslechu zpěvu a muziky, ze zmíněných CD nahrávek, ale i třeba na YouTube, kde jsou videozáznamy či na stránkách Fidle, kde jsou uvedeny texty a audionahrávky, ale především a nejlépe na dalších a dalších koncertech. Ten jubilejní dostal název podle jedné z písní, které jsou na repertoáru Fidle – Líto je mně, líto. Ano, dvacet let uletělo a jsou pryč. Ale to je právě ona moudrost, která je v lidové kultuře, jejíž tradici soubor nese dál, i když se svět radikálně proměnil, a bere i ty nejvážnější věci s humorem. Takže všem co nejvíce radosti a potěšení.
Jan K. Čeliš
