Články

 

Fidle, sdružení pro hudbu, Jičín, Vás s radostí zve na pořad

LÍTO JE MNĚ, LÍTO - k 20. výročí založení Fidle

v sobotu 10. června 2017 v 19 hodin

v Porotním sále jičínského zámku

jako host vystoupí kapela LEV-H-ART z Lomnice nad Popelkou

 

POZVÁNKA

PLAKÁT

 

Od posledního ohlédnutí za tenkrát patnáctiletou existencí souboru (založen v roce 1997), na večeru uspořádaném 12. 10. 2012 v Porotním sále jičínského zámku, uplynulo dalších pět let, které z „půlkulatého“ výročí učinilo výročí „kulaté“. To vyzývá k rekapitulaci. Neměla by být nijak bombastická, v žádném případě nějaký velkolepý („estrádní“) koncert s participací všech, kteří kdy spolu s Fidle stáli na jevišti od doby vzniku souboru, kdy několik členů Malé Muziky z Jičínska projevilo pokračovat s tím, že půjdou poněkud jinou cestou. A že bylo těch nejrůznějších projektů přehršel!

První vystoupení v jičínském K-Klubu 25. února 1997 se uskutečnilo na udílení Jivínského Štefana. První pořad se jmenoval „Pod dubem, za dubem“ (Písničky o Jeníčkovi), první vánoční program „Rozmarné koledy“, naznačující už svým názvem poetiku, odkazující k hodnotám lidové písně a lidové kultury, a pak už všechny ty následující projekty, Bláznivé písničky, Rozvij se, rozvij, Proč bychom veselí nebyli, rozpustilý Secmazec, Hejdum dá, Zvířata v písních, Kolíbala bába čerta, V Jičíně troubili, Ledasjaká mrťafa, Až já povadruju, To nejlepší z Fidle, Kalamajka, Devatero řemesel, Strůmek zelený či Mocli cucků, a další, celkem více než dvacet, a k tomu každoroční programy vánoční, nazvané obvykle Vánoce s Fidle či Šel jsem na koledu (později, kdy byl termín přesunut na dobu po Novém roce, Koncert tříkrálový), ale pokaždé trochu jiné, s novými písněmi, v jiném obsazení.

Dají se označit jako pořady autorské a nevím, zda má Lenka Krausová, autorka všech úprav pro Fidle, všechny ty písně spočítané, bude jich tak přes čtyři stovky. Jedna věc je ale jistá, totiž ona na začátku zmíněná cesta: Soubor se po celou dobu orientoval – a orientuje – na kulturu tohoto kraje, tedy místní a regionální, a s ní je spjat i svými aktivitami. Premiéry pořadů se takřka bez výjimky po celých dvacet let konaly na jičínském pohádkovém festivalu, a rovněž zdroje, z nichž Fidle v interpretaci lidové kultury čerpá, se vztahují k tomuto kraji, ať již jsou to sbírky klasiků Karla Jaromíra Erbena, Amálie Kutinové, Josefa Jana Fučíka, Josefa Horáka, Rudolfa Hlavy či žijícího Jaroslava Křapky (tento vztah se promítl i do některých názvů či podtitulů pořadů: Pocta K. J. Erbenovi či Pocta dr. Milanu Ročkovi, který založil dětský hudební folklór v Jičíně). A ovšem – jsou tu také témata blízce související, třeba barokní muzika (Adam Michna z Otradovic, J. I. Linek), lidová Opera o ožralci či trudné písně z třicetileté války, ale i Antonín Dvořák, z jehož díla Lenka upravila několik písní pro koncert na Dvořákově festivalu.

A kde se hrálo a zpívalo? Zvláště v prvním desetiletí to byla vedle samostatných koncertních vystoupení Fidle celá řada vernisáží či jiných společenských příležitostí (otevření školy v Sobotce, reprezentace Jičína na jeho akcích, slavnostní večer MOA Jičín či ZŠ F. L. Riegra v Semilech, Lékařské sympózium v Sedmihorkách, vernisáž fotografií Pavla Charouska, Noc kostelů, a celá řada dalších), v několika letech posledních naopak třeba večery s prezentací vína v Lomnici n. Pop.. V průběhu oněch dvou desetiletí to byly koncerty v jičínských sálech (zvl. v K-klubu či Porotním sále), buď samostatné či s pozvanými hosty nebo v jejich spolupráci (pěvecké sbory Foerster Jičín, Špalíček při ZUŠ Lomnice n. Pop., Camponotus Jilemnice, pěvecký sbor Jizeran) či dalších hudebních těles (Collegium musicum "Český ráj“ Lomnice n. Pop. či KSOKrM, jehož dirigent Karel Jakubů, dnes profesionální zpěvák, byl i členem Fidle, s folkovým souborem LEV-H-ART, Lomnice n. Popelkou aj.), v rámci Šrámkovy Sobotky, na Dlaskově statku či v Muzeu Českého ráje v Turnově, v obřadní síni zámku Staré Hrady, v Městském muzeu a galerii v Lomnici nad Popelkou. V některých ze jmenovaných souborů působila (působí) Lenka Krausová coby člen, některé i vede (v současnosti Camponotus).

Podtrženo a sečteno, byla to nejrůznější vystoupení v Jičíně i v širším okolí (z dalších: Robousy, 650 let obce, Studenec, Košťálov, Mnichovo Hradiště: Pocta Antonínu Dvořákovi), ale i v Praze ve Valdštejnské loggii v souvislosti s oslavami Vévody či na několika zahraničních cestách (v Nizozemí: Wijk bij Duurstede, v Polsku: Svídnice, v Německu: Erbach). Nezanedbatelný v onom úhrnu není ani počet vystoupení pro školy či školky v podobě koncertů pro mládež či děti (nejčastěji v ZŠ Sobotka či na GIO Semily), z větších projektů zmíním vedle již uvedených 15 let Fidle (2012) alespoň ještě „Fidle a hosté“ (2000).

Bylo by toho přehršel, čím bych mohl pokračovat, proměnami a peripetiemi v obsazení souboru (nezdá se to, ale s hudebníky, zpěváky a herci jako hosty je to na třicet osob, takže „samostatná kapitola“), nahrávkami (Rozvij se, rozvij, Zvířata v písních, Fidle a hosté, Strůmek zelený, poslední album u Jana Jiterského ve Veliši), nejrůznějšími setkáními (s Jaroslavem Krčkem, Josefem Fialou a Martinem Kaplanem, Marií Kubátovou), řadou příhod na koncertech, které by určitě vydaly na knížku… Tak alespoň ještě následující: Mohlo by být zajímavé uvést místa, kde se zkoušelo, byť je to spíš záležitost vzpomínek samotných „Fidláků“, ale může to být i poděkování těm, kdo poskytli „neziskové organizaci“, která musela zvažovat, zda platit případný drahý nájem za zkušebnu, zázemí: u Zajíčků v Železnici, u Krausů ve Valdicích, v ZUŠ v Lomnici n. Pop., kde byla Lenka Krausová po řadu let ředitelkou, v jičínském K-Klubu, a v poslední době u Zdenka Vágnera, kontrabasisty souboru.

Nu, a teď už jen zbývá popřát samotnému souboru i v budoucnu přízeň posluchačů, energii a zdraví a nápady v nových projektech, a posluchačům příjemné zážitky při poslechu zpěvu a muziky, ze zmíněných CD nahrávek, ale i třeba na YouTube, kde jsou videozáznamy či na stránkách Fidle, kde jsou uvedeny texty a audionahrávky, ale především a nejlépe na dalších a dalších koncertech. Ten jubilejní dostal název podle jedné z písní, které jsou na repertoáru Fidle – Líto je mně, líto. Ano, dvacet let uletělo a jsou pryč. Ale to je právě ona moudrost, která je v lidové kultuře, jejíž tradici soubor nese dál, i když se svět radikálně proměnil, a bere i ty nejvážnější věci s humorem. Takže všem co nejvíce radosti a potěšení.

Jan K. Čeliš

Srdečně Vás zveme na naše tradiční Koncerty tříkrálové, které se uskuteční:

5. ledna 2017 od 19 hod. v Městském muzeu a galerii v Lomnici nad Popelkou

6. ledna 2017 od 19 hod. v Porotním sále jičínského zámku

Na programu zazní koledy z našeho kraje.

Koncert tříkrálový Lomnice nad Popelkou   Koncert tříkrálový Jičín

Kdo nevěří, ať tam běží

7. září 2016 v 18 hod. v Portoním sále jičínského zámku

Vstupné: 70 Kč a 45 Kč

No to je zase název pořadu! Holt to tak u Fidle bývá, možná že by byla zajímavá soutěž, který že to byl v historii souboru nejbláznivější. Secmazec? Nebo Moc-li cucků? Ale ať je to, jak chce, myslím si, že tohle úsloví, které jsme my „nevymysleli“, se trefuje kamsi do podstaty lidové kultury, do její fantazie, nápaditosti a zemitosti, moudrosti. Přestože člověk z lidu chce vidět vše na vlastní oči, než je vezme za své, jsou tu naopak věci, které jsou naopak hodně odpoutané od reality – Beznohej na hrušku leze či Přišel jeden nebožtík jsou toho příklady. Právě třeba tyhle písničky jsou zařazené do letošního pořadu Fidle vedle půldruhého tuctu dalších, jako obvykle. Na tomto místě snad ještě poznámku, že ty „bláznivé“, které představují pro Fidle součást programového zaměření od začátku jeho působení, mají svůj protipól, totiž zamilované, lyrické, často smutné a dojímavé (nikdy sentimentální!). A když je řeč o začátcích Fidle, je třeba říci, copak „kdo nevěří, ať tam běží“, ale čas, ten běží neúprosně! Příští rok to bude neuvěřitelných dvacet let, po které Fidle hraje a zpívá. Zatím to pravda příliš „neřešíme“, ale na rok 2017 něco musíme připravit, i když to určitě nebudou nějaké pompézní oslavy. Vlastně už v tomto programu se, na přání některých z nás, objevují některé písně, které jsme dlouho nehráli. A když jsme měli v červnu předpremiéru pořadu v Lomnici, volala mi Lenka, jestli náhodou nemám malovaný kramářský panel k písni Koupil jsem si kozu, na kterém Radek demonstruje celý příběh. Byl jsem přesvědčen, stejně jako ona, že je u ní, pak mě napadlo, že by mohl být u Zdendy Vágnera, ten má v bytě dost místa na velký buben a další věci, ale rozhlížím se kolem sebe, a ejhle, co to není mezi roličkami plakátů, které mám ve velkém proutěném koši! Nu, takových příhod by se za těch dvacet let dalo posbírat na knížku.

Jan K. Čeliš

v sobotu 2. ledna 2016 v Porotním sále jičínského zámku v 18:00 hod.

ve středu 6. ledna 2016 v Městském muzeu a galerii v Lomnici nad Popelkou v 19:00 hod.

Kdyby to nebylo úsměvné nedorozumění, skoro bych se vyděsil. Zaslechl jsem na jičínském adventním trhu, mimochodem s moc pěknou výzdobou města, náměstí a zámku, v rozhovoru dvou chlapců, asi tak sedmáků, nadšených sváteční atmosférou, že se těší na Tři krále a že půjdou taky s křídou vytvořit na dveřích ty „tři plus“.  Nejdřív mi blesklo v hlavě energetické označení některých přístrojů, ale taková zlomyslnost snad opravdu není myslitelná. Kluci prostě asi chtěli pojmenovat spojení těch třech písmen, K a M a B. Vlastně jsem jim to neměl za zlé, sám se nacházeje ve smířlivé náladě pod vlivem vánočních vůní a světel. Člověk se celý život učí, jak jsem posléze zjistil i já. Nejsem příliš zběhlý ve věroučných záležitostech. Od dětství mám ve vzpomínkách uloženo od babičky povídání o třech králích a mudrcích z východu, Kašparovi, Melicharovi a Baltazarovi, a teprve nedávno jsem zjistil, že to tak není. Písmena, o nichž jsem se domníval, že jsou to počáteční písmena jmen třech králů, pocházejí z latinského Christus mansionem benedicat: Kristus požehnej tomuto domu. A ony křížky mezi písmeny jsou samozřejmě znakem toho požehnání.

Pochopitelně je tu – vedle té lidové tradice – obrovská tradice celého toho příběhu, a také úžasná historie jejího zpodobení třeba ve výtvarném umění, které dokládá její význam (Klanění tří králů – L. da Vinci, Albrecht Dürer, Sandro Boticelli, El Gréco, Vélasquez atd.). Kromě toho – je to už v tom názvu obrazu – směřuje téma k tomu, před nímž se ti tři mudrcové sklánějí, k Ježíškovi. A jako to byli v hodinu jeho narození tři pastýři, nyní jsou to tři – vlastně opozdilci: smysl obou scén, té, které známe z lidových betlémů, i té, jíž se uzavírá vánoční čas, je pak svým způsobem velmi podobný. Aniž bych chtěl zacházet do podrobností, určitě nejpřesnější bude, když použijeme původně řecké slovo epifanie, které znamená zjevení božstva, a také 6. leden se v církevním kalendáři skutečně ustálil jako Zjevení Páně.

Tři křížky na dveřích domů jsou výrazem přesvědčení, že požehnání, tedy dobrá  slova, mají skutečnou moc, jsou spojeny s nadějí, vírou, s pocitem ochrany, s povzbuzením, důvěrou, životem a láskou.  Také zpěváci a muzikanti Fidle věří v sílu slov a melodií, které nám zanechali naši předkové jako odkaz, a proto v závěrečné písni tradičních Tříkrálových koncertů zazní pro všechny, kteří si přišli tyto písně doby vánoční poslechnout, „to vám všem vinšujem v dobrém skutku.“

Jan K. Čeliš

Koncert tříkrálový - Jičín    Koncert tříkrálový - Lomnice

POZVÁNKA NA KONCERT

ve středu 9. září 2015 v 19:00 hodin - Porotní sál Valdštejnského zámku

 

Jak prosté a přitom vůbec ne banální texty mají lidové písně! Je to tím, jak lidsky hluboký je obsah každé z nich, a zároveň jak formálně vytříbenou mají formu. Kdybychom chtěli ten následující text „rozebírat“ jako básničku, zjistili bychom – ostatně je to vidět na první pohled – že má nějakou veršovou stavbu, kde je druhý a čtvrtý verš ve čtyřverší identický (a tím je identický i rým), že obě sloky jsou vystavěny stejně (tomu se říká paralelismus), ve třetím verši jsou vedle sebe postaveny dva motivy (smetana – mléko, vínečko – pivo), ten první vždy „hodnotnější“ (smetanu a vínečko dívka vypije), opakováním prvního slova (proč, tomu se zase říká anafora) dosahuje text naléhavosti.

Bylo by možné pokračovat: dvojice „nasycení“ a „očisty“ (smetana – mléko, vínečko – pivo), to jsou ty základní životní potřeby (vnitřní a vnější), po nichž bude dívka „bílá“ a „jako růže“. A ono přirovnání stupňuje tu vnitřní krásu. Oba ty motivy jsou spojeny s nějakým povoláním (šafář, – smetana – mléko, šenkýř – vínečko – pivo). Vlastně jak je to u toho prvního? Dnes už to nevíme, protože všude je manažer nebo „pan vedoucí“. Šafář sice dozíral na práce čeledi v zemědělském hospodářství, ale původně to byl „Schaffer“ (německy), tedy ovčák, pastýř. Takže tu nic není náhodné, i když „šafář“ i „šenkýř“ (to snad ještě každý ví, co to je) jsou poeticky zvukově takřka stejná slova.

A ona dívka – neříká „chtěla bych být“ nebo „kéž bych byla“, ale „proč bych já nebyla“. Cítíte, že je to něco úplně jiného?

Proč bych já nebyla šafářova dcera,
proč bych já nebyla pěkná bílá,
smetanu vypiju, mlékem se umyju,
proč bych já nebyla pěkná bílá?
 
Proč bych já nebyla šenkýřova dcera,
proč bych já nebyla jako růže,
vínečko vypiju, pivem se umyju,
proč bych já nebyla jako růže?
 

Jan K. Čeliš

 

 

3. ledna 2014 - Portotní sál jičínského zámku - 18:00 hod.

4. ledna 2014 - Okresní archiv v Semilech - 18:00 hod.

6. ledna 2014 - Městské muzeum a galerie v Lomnici nad Popelkou - 18:00 hod.

V podkrkonošských koledách se často zpívá, jak muzikanti „štymují“ nástroje. Znamená to naladit, ale v širším smyslu se i sehrát, od německého „stimmen“, ladit, ale také být v souladu, harmonii, a „Stimme“, hlas. To,  i to české souhlasit, tedy být ve shodě, pochází právě odtud. A o Vánocích by měla být harmonie, libý souzvuk. Když si nicméně připravujeme notový materiál na vánoční hraní, musíme si všechny listy seřadit podle programu, který Lenka vždy pečlivě sestaví, aby se neopakovaly tóniny, nezpíval jeden zpěvák tři písničky za sebou, aby pořad měl nějakou dramaturgii, to znamená obsahově souvisel, například po určitých skupinách koled podle jejich typu a charakteru, například těch rozpustilejších spíše ke konci, zvěsti o narození Ježíška zase v jiném místě atd.

A musí si ty noty člověk rovnat pozorně, protože vzhledem k tomu, že hlavní téma je stejné, opakují se názvy (přestože jinak jde o úplně jiné melodie), a snadno by se mohlo stát, že se dva listy zamění –„Aj, co to nového“ za „Copak je to nového“ nebo za „Copak je to za novinu“, jiným příkladem je „Poslechněte, lidé, málo“ a „Poslechněte sousedé“. V letošním pořadu to tak není, ale o několika Vánocích s Fidle (tak jsme po řadu let nazývali vánoční pořad) se vedle sebe vyskytly tři koledy s takřka identickým názvem – „Šel jsem na koledu“, „Přišel jsem k vám na koledu“, „Přišli jsme k vám na koledu.“

Nu a to není všechno. Vánoční pořad je sice v zásadě jeden, to znamená jeden štůsek not, ale jeho podoba či určení se poněkud mění. Letos to je hraní při příležitosti rozsvícení vánočního stromu v Jičíně, ale také adventní koncert pro mládež a pak několik koncertů, tradičně umístěných poNovém roce jako Koncert tříkrálový. Nu a před Štědrým dnem by se vlastně „koledy“ hrát neměly, a i když to striktně nedodržujeme, některá čísla přece jen v tuto dobu nejsou zařazena. A jestliže pak na jednom koncertu vystoupí s Fidle také pěvecký sbor Camponotus z Jilemnice, který Lenka Krausová v současnosti rovněž vede, musí být pořadí skladeb rovněž přizpůsobeno této skutečnosti.

Ve výsledku jsou to čtyři seznamy, podle kterých se noty na každý pořad připravují. Říkám si kolikrát, jestli by už nestálo za to, seřadit všechny koledy, které Fidle v minulosti hrálo a kterých je určitě nejméně hodně přes stovku, do jednoho fasciklu a počínat si tak, jako to dělají jazzové či taneční orchestry, že se prostě při hraní nalistuje skladba označená příslušným číslem. Někteří z nás už něco podobného dělají, když mají písničky abecedně seřazené a řadí si je podle aktuálního hraní.

Jan K. Čeliš

 

Skupina Fidle vystoupí v pátek 28. 11. 2014 od 17 hod. v zámecké galerii

na vernisáži k výstavě "Nad Betlémem svítí hvězda...."

 

Obřadní síň jičínského zámku, 3. ledna 2014

S letošním vánočním hraním v Jičíně to nebylo jednoduché. Porotní sál, který byl už zajednán, byl nepoužitelný, před svátky došlo na zámku k havárii, takže polovina komplexu byla vyřazena z provozu a všechny pořady musely být z Porotního sálu přemístěny jinam. V Obřadní síni u galerie Fidle už také hrálo, je tam trochu problém s místem, ale nakonec jsme hráli i ve stísněnějších prostorách a koncert může naopak dopadnout dobře, lidé jsou si blíž a my jsme blíž lidem. V obřadce není špatná akustika, musí být, když se tam dělají svatby, v poslední době byla i upravena, když byly odstraněny už neaktuální součásti výzdoby, takže jsme se nakonec těšili. Nakonec se musely nosit ještě všechny možné židle z okolních prostor, protože bylo plno a vše proběhlo podle našich představ. Děkujeme přátelům a příznivcům Fidle.

Další fotografie z Tříkrálového koncertu v Jičíně



 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Městské muzeum a galerie, 5. ledna 2014

V Lomnici hrajeme naše vánoční koncerty obzvláště rádi. Pan ředitel Drahoňovský spočítal, že ve zdejším muzeu hrajeme již poosmé, kdyby se k tomu přičetla další vystoupení na různých místech a při různých příležitostech, bylo by jich možná dvacet. Naposledy to bylo, když zde byla výstava televizorů vlastně nedávno, na podzim, a už jsme tu zase, z přízemí, kde jsme hrávali mezi betlémy, jsme se přesunuli blíže k nebesům. Prostor je tam skoro stejný, ale zdá se, že je trochu širší, protože po stranách nejsou exponáty. A proč zde vlastně hrajeme rádi? První věc je, že publikum ty koledy skoro všechny zná, ale nejen to, zpívá si je s námi. Což je úžasný pocit a máme ho ve městech v Podkrkonoší, „v kraji“ je publikum poněkud odtažitější. Nu a pak jsme po koncertě vždycky ještě pozváni na čaj a popovídáme si s milými muzejníky o tom, co nového, takže se pak zahřáti rozjíždíme na všechny strany, tentokrát nikoli zimní krajinou, přesto s příjemným pocitem něčeho, co člověk nezažije každý den.

jkč

Skupina Fidle natočina na podzim nové CD s názvem Strůmek zelený. Tato nahrávka je zároveň dokumentem o pořadu, tak jak jej soubor Fidle uváděl na svých koncertech v sezoně 2013 (Jičín, Konecchlumí, Sobotka, Lomnice nad Popelkou).

Marie Chrástová - zpěv (1, 2, 6 - 8, 10, 11, 16, 18 - 20)
Věra Moravcová - zpěv (1, 2, 7, 9 - 11, 14 - 17, 19 - 21)
Radek Štaff - zpěv (1, 3 - 5, 12 - 17, 19 - 21)
Ivana Čapková - příčná flétna, zobcové flétny
Tomáš Kozel - klarinet, zobcové flétny, zpěv (12)
Jan K. Čeliš - housle, viola (7)
Kateřina Rádlová - housle, zpěv (13)
Lenka Krausová - viola
Zdeně Vágner - kontrabas
sbor (7, 11, 19)
 
zpěváci: velký buben, dřívka, koník, triangl, kravský roh, deštná hůl, tamburina

Autorka pořadu a úpravy písní: Lenka Krausová
Ilustrace a grafické zpracování obalu CD: Radek Štaff
Hudební a zvuková režie: Jan Jiterský

CD si můžete zakoupit na koncertech skupiny Fidle.