POZVÁNKA NA KONCERT

ve středu 9. září 2015 v 19:00 hodin - Porotní sál Valdštejnského zámku

 

Jak prosté a přitom vůbec ne banální texty mají lidové písně! Je to tím, jak lidsky hluboký je obsah každé z nich, a zároveň jak formálně vytříbenou mají formu. Kdybychom chtěli ten následující text „rozebírat“ jako básničku, zjistili bychom – ostatně je to vidět na první pohled – že má nějakou veršovou stavbu, kde je druhý a čtvrtý verš ve čtyřverší identický (a tím je identický i rým), že obě sloky jsou vystavěny stejně (tomu se říká paralelismus), ve třetím verši jsou vedle sebe postaveny dva motivy (smetana – mléko, vínečko – pivo), ten první vždy „hodnotnější“ (smetanu a vínečko dívka vypije), opakováním prvního slova (proč, tomu se zase říká anafora) dosahuje text naléhavosti.

Bylo by možné pokračovat: dvojice „nasycení“ a „očisty“ (smetana – mléko, vínečko – pivo), to jsou ty základní životní potřeby (vnitřní a vnější), po nichž bude dívka „bílá“ a „jako růže“. A ono přirovnání stupňuje tu vnitřní krásu. Oba ty motivy jsou spojeny s nějakým povoláním (šafář, – smetana – mléko, šenkýř – vínečko – pivo). Vlastně jak je to u toho prvního? Dnes už to nevíme, protože všude je manažer nebo „pan vedoucí“. Šafář sice dozíral na práce čeledi v zemědělském hospodářství, ale původně to byl „Schaffer“ (německy), tedy ovčák, pastýř. Takže tu nic není náhodné, i když „šafář“ i „šenkýř“ (to snad ještě každý ví, co to je) jsou poeticky zvukově takřka stejná slova.

A ona dívka – neříká „chtěla bych být“ nebo „kéž bych byla“, ale „proč bych já nebyla“. Cítíte, že je to něco úplně jiného?

Proč bych já nebyla šafářova dcera,
proč bych já nebyla pěkná bílá,
smetanu vypiju, mlékem se umyju,
proč bych já nebyla pěkná bílá?
 
Proč bych já nebyla šenkýřova dcera,
proč bych já nebyla jako růže,
vínečko vypiju, pivem se umyju,
proč bych já nebyla jako růže?
 

Jan K. Čeliš