Kdo nevěří, ať tam běží

7. září 2016 v 18 hod. v Portoním sále jičínského zámku

Vstupné: 70 Kč a 45 Kč

No to je zase název pořadu! Holt to tak u Fidle bývá, možná že by byla zajímavá soutěž, který že to byl v historii souboru nejbláznivější. Secmazec? Nebo Moc-li cucků? Ale ať je to, jak chce, myslím si, že tohle úsloví, které jsme my „nevymysleli“, se trefuje kamsi do podstaty lidové kultury, do její fantazie, nápaditosti a zemitosti, moudrosti. Přestože člověk z lidu chce vidět vše na vlastní oči, než je vezme za své, jsou tu naopak věci, které jsou naopak hodně odpoutané od reality – Beznohej na hrušku leze či Přišel jeden nebožtík jsou toho příklady. Právě třeba tyhle písničky jsou zařazené do letošního pořadu Fidle vedle půldruhého tuctu dalších, jako obvykle. Na tomto místě snad ještě poznámku, že ty „bláznivé“, které představují pro Fidle součást programového zaměření od začátku jeho působení, mají svůj protipól, totiž zamilované, lyrické, často smutné a dojímavé (nikdy sentimentální!). A když je řeč o začátcích Fidle, je třeba říci, copak „kdo nevěří, ať tam běží“, ale čas, ten běží neúprosně! Příští rok to bude neuvěřitelných dvacet let, po které Fidle hraje a zpívá. Zatím to pravda příliš „neřešíme“, ale na rok 2017 něco musíme připravit, i když to určitě nebudou nějaké pompézní oslavy. Vlastně už v tomto programu se, na přání některých z nás, objevují některé písně, které jsme dlouho nehráli. A když jsme měli v červnu předpremiéru pořadu v Lomnici, volala mi Lenka, jestli náhodou nemám malovaný kramářský panel k písni Koupil jsem si kozu, na kterém Radek demonstruje celý příběh. Byl jsem přesvědčen, stejně jako ona, že je u ní, pak mě napadlo, že by mohl být u Zdendy Vágnera, ten má v bytě dost místa na velký buben a další věci, ale rozhlížím se kolem sebe, a ejhle, co to není mezi roličkami plakátů, které mám ve velkém proutěném koši! Nu, takových příhod by se za těch dvacet let dalo posbírat na knížku.

Jan K. Čeliš